Aurorajasband nebo též Aurora jazz band
pražská jazzová kapela s bohatým repertoárem složeným z klasických i nových skladeb s originálními texty
koncerty aurorajasbandkoncerty aurora jazz band
kontakty aurorajasband
kontakty aurora jazz band
Trosečníci jsou dobré duše našich plaveb. Jedná se o přeživší členy předchozích posádek (o nichž se zmiňujeme v sekci „O Auroře“), nebo o hosty, kteří se naloďují pro zcela mimořádné příležitosti (vánoce, Všesokolský slet, setkání Volhy s Donem apod.), aby byli vzápětí vrženi přes palubu. Jejich přítomnost výrazně zvyšuje uměleckou hodnotu Aurory a výrazně snižuje ego pisatele těchto řádků. Jsou na palubě vítáni hurónským pokřikem „Hip hip johoho !“, dočasné ukončení jejich umělecké činnosti na Auroře pak provází posmutnělé „Šup tam s ním !“
Zde jsou jejich profily:
Miroslav Bureš, sopransaxofon, tenor saxofon
bývalý člen kapely s hodností prvního námořního důstojníka. Hudba je mu zároveň koníčkem i živobytím, neboť je majitelem po čertech prosperující prodejny smyčcových hudebních nástrojů. Pro Miroslavovu básnivou, romanticky rozervanou duši je příznačné, že jeho nejoblíbenější písní je Petite Fleur (Květinka), při jejíž interpretaci býváme svědky široce klenutých a poeticky rozostřených tenutových pasáží sopránsaxofonu. Ke svému jmenovci, Miroslavu Burešovi, autoru básnické předlohy kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek, se Miroslav jako zkušený mořský vlk nehlásí, ale při poslechu jeho něžného vibrata (ne nepodobného letu kolibříka) je zřejmé, že krev není voda.
Doporučený citát:
Zavřel jsem oči a pohrával jsem si s klapkama saxofonu. Chtělo se mi zas začít snít, jako vždycky, protože snění jsem měl v povaze odnepaměti. Přesně řečeno, asi od kvarty. Tenkrát jsem se zamiloval do Judy Garlandové a tenkrát to začalo. To myšlení na sebe a na ni, a hlavně na sebe, co by bylo, kdyby, a obyčejně to bylo tak pěkné myšlení, že mi skoro stačilo. Docela jsem si někdy byl vědom, že je lepší myslet na to než být v tom, aspoň po mnoha stránkách. A tak jsem začal zase snít. Bylo to hrozně příjemné, hrát na saxofon, když už člověk měl song, který se hrál, v krvi a snil přitom se zavřenýma očima.
(Josef Škvorecký: Zbabělci)
Jiří Masáček, trubka
Jiří je naším jediným a nejnadanějším námořním instruktorem. Jeho ostřížímu sluchu neunikne žádná nuance. Jako správný stratég okamžitě pozná, koho nasadit do ofenzívy a koho do defenzívy vzhledem k harmonické struktuře písně, charakteru tónové kultury jednotlivých hráčů, akustice a postavení planet (jinak se např. hraje v březnu – měsíci československo-sovětského přátelství a jinak v dubnu – měsíci bezpečnosti). Je profesionálním jazzovým hudebníkem, kterého můžete potkat v jakémkoli (nejen pražském a nejen jazzovém) klubu a jehož instrumentální kreace můžete vychutnávat na četných hudebních nosičích (např. na CD, kdo by měl zájem). Jo, i takovejhle fachman si s námi může zahrát !
Doporučený citát:
Rozdíl proti harmonické moll je hlavně v durové subdominantě. Jinak se liší ještě II:, VI. a VII. stupněm. Spojení II – V zní spíše durově, VI. stupeň zní mollověji, VII. stupeň ale zní mollověji v harmonické moll (zmenšený spíš než zmenšeně malý).
(Karel Velebný: Jazzová praktika 2)
Roman Krása, vozembouch, zpěv
Roman Krása je živel. Roman Krása je z Košíř. Košíře odjaktěživa válčily se Smíchovem v tvrdém a nelítostném boji, proto každej košířskej kluk věděl, co je to blues. Dnes už Roman Krása není bitý. Naopak, bije vozembouch za zpěvu blues. „To je krása,“ říkají si užaslí posluchači, aniž by Romana znali jménem. To dokáže jenom kumšt. Romanovy hudební fantasie můžete pravidelně vychutnávat v klubu Mánes, kde každé první úterý v měsíci vystupuje se skupinou Motovidlo.
Doporučený citát:
Přinejmenším se mohl a měl stát prvním bluesmanem z Delty, který se vyprostí ze svěrací kazajky regionální hudební tradice a získá si vlekou řadu následovníků mezi černochy.
(Robert Palmer: Opravdové blues)
Tomáš Sláma, klarinet
Tomáš je rozený záskokař. Nejprve obdrží skladby, které se budou hrát, a poté se vrhne do horečnatého studia. Jakožto křižník se Aurora potýká s nejrůznějšími prameny, a to i hudebními. Proto není snadné naučit se z roztříštěného hudebního materiálu (v C i B hlasech) písním v uspokojivé kvalitě. Tu je nepsaný stop time, tu hudební prodleva, tu zrychlení. Přesto to Tomáš zvládne. Všichni se pak ptají, po kom je ten chlapec tak šikovný (podotýkám, že je z dvojčat, jeho starší bratr rovněž působí na Auroře – viz sekce „Posádka“. Ještě dovětek – jméno „Tomáš“ je z hebrejštiny a jeden z jeho výkladů zní „ten druhý“ - pozn. autora)
Doporučený citát:
Kapelník ukázal prstem na poslední notu a řekl polohlasem: „á!“
Basista se udeřil do čela.
„Jo promiň !“ řekl „Promiň ! Zapomněl jsem ti tuhle napsat čenž na klarinet. Promiň ! To se může stát každýmu.“
„Každýmu ne,“ ozvala se polohlasá, ale dobře slyšitelná poznámka z míst žesťové sekce, kde seděli největší vtipálkové orchestru. „Jenom zabouchnutýmu.“
(Josef Škvorecký: Smutek poručíka Borůvky)
Jan Kříženecký, kontrabas
Kdo řídí strojovnu, když má strojník padla ? Či snad mají myši pré ? Když jsme se na to ptali odpovědného vedoucího, mlčel, avšak tvářil se furiantsky a vědoucně. Co nám asi tají ? Kdybychom sami a úplnou náhodou nepřišli této záhadě na basovou kobylku, tento profil by neexistoval. Leč existuje, protože my Vám rozhodně nic zatajovat nechceme – strojník má svého zástupce ! Všimli jsme si toho díky fotografii, na níž během našeho vystoupení za kontrabasem stojí úplně cizí člověk. Původně jsme si mysleli, že na nás chce jen zpoza basy vybafnout, ale díky sofistikovanému diagnostickému rozboru jsme zjistili, že tento cizinec s námi drží basu. A pak už jen vývojkou paměti probleskla vzpomínka na fotografa z Lukášovy svatby. Vždyť on nám vlastně o sobě sám všechno řekl (dokonce i to, že s námi hraje) ! My na to ovšem úplně zapomněli, protože považte:
kdo z nás se někdy nejmenoval Honza?
kdo z nás nechce mít sedm dětí?
kdo z nás rád neukazuje slečnám romantická místa, o jejichž existenci něměla tušení?
kdo z nás někdy nebyl vyhozen z hudební školy, do níž vůbec nikdy nedocházel?
kdo z nás vášnivě nevytváří monotematické stereofotografie?
kdo z nás se někdy neprochází pražskými katakombami za zpěvu písně z filmu Tajnosti Paříže?
kdo z nás necestuje na bujaré večírky inkognito?
No tak vidíte, pak si zapamatujte někoho, kdo s vámi svými životními postoji zcela splývá...Ale jsme rádi, že s námi hraješ, Honzíku. Třeba se jednou spolu i skamarádíme.
Doporučený citát:
Jednou se Gogol převlékl za Puškina, na hlavu si nasadil hřívu a vydal se na maškarní. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, dej mu pámbu nebe, ho uviděl a křičí: „Podívejte, podívejte, vsaďte se, že je to Lev Tolstoj ! Vsaďte se, že je to Lev Tolstoj !“
L. N. Tolstoj měl velice rád děti. Jednou šel takhle po Tverském bulváru a uviděl Puškina, který šel před ním. Puškin, jak je známo, nebyl příliš vysoký.
„No, už to není malé dítě, spíš nějaký výrostek, ale to je jedno. Dohoním ho a pohladím ho po hlavičce.“ A rozběhl se za Puškinem. Puškin samozřejmě nevěděl nic o Tolstého plánech, a tak se dal na útěk. Když běželi okolo strážníka, upoutali jeho pozornost, a on se rozběhl za nimi.
V západním tisku se pak psalo, že v Rusku jsou literáti pronásledováni ze strany vlády.
(Daniil Charms: Čtyřnohá vrána a nové taškařice)